Nečekané události z letošního jara mi zhatily všechny cestovatelské plány na tento rok. Doufal jsem, že na podzim by situace ve světě mohla být lepší a mohl bych navštívit některou z jihoasijských zemí. Bohužel začátkem září už bylo jasné, že tu máme druhou vlnu coviďáka a s cestováním bude brzy konec.
Jasně, někdo by mohl namítat, že s negativními testy, různými povoleními a potvrzeními se dá vycestovat skoro komkoliv, ale já to takto nechci. Cestování je pro mě především vypnutí od každodenního stresu a tímto způsobem bych si to neužil.
Pakliže jsem se chtěl podívat někam mimo republiku, musel jsem vyrazit hned. Z okruhu mých přátel nebyl ale nikdo, kdo by se mnou na dovolenou vyjel a vypadalo to, že pojedu sám.
Vzpomněl jsem si na cestovatelskou skupinu a seznamku (Spolu)cestování. Napsal jsem tam co nejvtipnější inzerát doplněný fotkou mojí maličkosti s opicemi, kde pan opičák zrovna vyznává lásku své samičce, čímž jsem potencionální spolucestovatele minimálně pobavil.
Když se mi ozvala jedna fajn zrzka z Brna, bylo rozhodnuto.
Z dostupných možností, kam bez problému letět, jsme se domluvili na Sicílii a ještě ten samý týden odletěli.
Palermo
Největší město tohoto pěti milionového italského ostrova vám záhy ukáže, že Sicílie v mnoha věcech připomíná spíše Asii než běžný evropský stát. V rušných uličkách se proplétají lidé mezi troubícími auty, skútry, žebráky, prodavači všeho možného i nemožného a bohužel i všudypřítomnými odpadky.
Turisty sem nejvíce láká místní architektura, na které jsou patrná zastoupení mnoha národů a kultur, které se na ostrově za několik set let vystřídalo. Ve městě najdete nespočet chrámů a kostelů, kde za návštěvu rozhodně stojí katedrála Santa Vergine Maria Assunta a nad městem se tyčící katedrála Monreal.
Při našich pěších toulkách městem jsme navštívili i místní botanickou zahradu. Zaujala nás zde fontána s želvami a také červené plody opuncie, které jinak volně rostou po celém ostrově. Jednu jsme si utrhli a ochutnali. Opuncie se nám za naši malou krádež kromě šťavnatého ovoce odvděčila desítkami bodlinek, které jsme tahali z rukou po zbytek dne.
Ochutnali jsme samozřejmě i další místní dobroty. Pro Sicílii typické aranchini – koule nebo šišky, kde je většinou sýrová a masová náplň obalená v rýži, ta je obalená v trojobalu a toto celé usmažené. Největším gastropřekvapením pro nás byl sandwich s pečenou slezinou z pouličního stánku, jehož chuť nepřipomínala asi nic, co jsem kdy jedl.
Cefalù
Naší druhou zastávkou bylo historické přímořské město Cefalù.
Mezi všemi místy jsme se přesouvali vlaky, které jsou na rozdíl od těch našich dobře vybavené a jezdí vždy na čas. Je zde samozřejmě možné si půjčit auto, ale vzhledem k dost nepřehledné dopravě je to celkem výzva. Od jeho půjčení mě odradila hlavně nečekaně vysoká cena (asi 550 Euro) a nutnost kreditní karty pro zápůjčku.
Starobylá atmosféra městečka na vás dýchá z každého koutu a Cefalù se mi z ostrova líbilo nejvíce. Přestože se uličkami toulali převážně turisté, nebylo jich tu mnoho. Hned za historickým centrem se otevírá promenáda s písečnými plážemi. Na koupání jsme měli trochu smůlu na počasí, kdy se zrovna přihnaly přeháňky.
Smůla se nám nevyhnula ani při výšlapu na opevnění La Rocca di Cefalù, které bylo zrovna v rekonstrukci a na mohutnou skálu, která se tyčí nad městem, jsme se nijak jinak nedostali.
Místní dobroty mi však náladu spravily. Italská zmrzlina je obecně záruka kvality, ale ricotové gelato ze Squagghio bylo naprosto bezkonkurenční. Opomenout nesmím ani fíkovníky, které rostou kolem silnice vedoucí z města, ze kterých jsme si natrhali sladkou svačinu.
Sant'Agata di Militello
Abychom si s mou cestovatelskou parťačkou vynahradili pokaženou koupačku, udělali jsme si jednodenní zastávku v tomto malém letovisku.
Konec sezóny, která možná letos ani vůbec nezačala, tu byl více než patrný. Ulice byly prázdné, občerstvení zavřená a na celé kilometrové pláži s námi bylo asi dvacet lidí. Počasí nám tento den vyšlo na jedničku a na koupání Sant’Agatu můžu jen doporučit.
Okolo městečka se rozkládá sicilský venkov, na který tu návštěvníky lákají agroturistická centra. My jsme si je trochu nečekaně prohlédli, když jsme si při výletu okolo města zašli moc daleko a museli jsme po hlavní silnici jít až do vedlejší vesnice. Šli jsme podél sadů s mangovníky, olivami a v nestřežené chvíli si utrhli i nějaké citróny.
Taormina
Historické městečko Taormina se rozkládá na vysoké skále, ze které nabízí nádherná panoramata.
Jelikož jsme byly ubytovaní dole u moře, museli jsme si pro ty pohledy nejprve vyšlápnou asi tříkilometrový kopec, na kterém nejsou chodníky, a když vás míjí autobusy, nebudete se cítit u krajnice úplně bezpečně. Nahoru vede i lanovka (to jsme zjistili až po výšlapu), kterou bych doporučoval využít místo pěšího výletu.
Nahoře na nás čekali uličky plné kostelů, obchodů (bohužel převážně butiků) a několik památek. Nejvýznamnější z nich je velké řecké divadlo, ze kterého je vidět celé město. Za tento pohled si ale budete muset zaplatit 10 euro, což mi přijde dost.
Jónské moře ve vesnici Giardini Naxos, kde jsme byli ubytovaní, ke koupání přímo vybízí. Oblázkové pláže sice nejsou moc příjemné na ležení, ale křišťálově čistá voda za trochu nepohodlí rozhodně stojí.
V Taormině jsme také konečně ochutnali sicilské cannoli – výborné sladké smažené trubičky plněné ricottou, na které jsem vám připravil recept.
Syracusy
Náš výlet pokračoval směrem na jihovýchodní cíp ostrova. Starobylé Syracusy hrály klíčovou roli v antických dobách a staří Římané a zejména Řekové tu po sobě nechali četné památky a architektonická díla. Město je díky tomu i na seznamu UNESCO a při návštěvě Sicílie jej nesmíte vynechat.
Na prozkoumávání města jsme měli celý den, během něhož jsme si všechna důležitá místa v Archimédově rodném městě stačili prohlédnout. V pevninské části stojí za zhlédnutí antický komplex, kterému vévodí řecké divadlo. Na ostrově Ortygia potom můžete vidět zbytky Apollónova chrámu, krásné barokní náměstí Piazza del Duomo, nebo středověkou pevnost Castello Maniace.
Noční Syracusy mají díky nasvícení až romantickou atmosféru. Návštěva Syracus vyšla na moje narozeniny a den jsme tak nemohli nezakončit skvělou večeří v jedné z rybích restaurací a sklenkou výborného místního červeného.
Etna
Obrysy majestátní Etny můžete vidět skoro z celého ostrova. Je to nejvyšší činná sopka na světě, o čemž nás přesvědčili oblaky kouře z některého z jejích kráterů.
Abyste se dostali na její vrchol k hlavnímu kráteru, je třeba si zaplatit průvodce za bezmála 100 euro. Do cca 2800 metrů se ale můžete vydat i pěšky, nebo pomocí lanovky a místních jeepů. My jsme si horu vyšlápli po svých a vůbec toho nelitujeme, za ten pocit to stálo.
Nahoru vede více cest. Můžete jít delší, ale zato méně náročnou cestou podél silnice, nebo se vydat rovnou podél lanovky, na jejímž konci je občerstvení a obchod se suvenýry z lávového kamene.
Během výstupu nám trochu pršelo a po čase nás oblaka kouře a mraků zahalili tak, že nebylo vidět více než na pár metrů před sebe. Cesta je naštěstí pro tyto situace vykolíkovaná a ztratit se tak nemůžete.
Zážitek z měsíční krajiny, kde neroste ani jediný trs trávy, je nepopsatelný. Etna byla už třetí velkou sopkou, na kterou jsem vylezl, ale i přes špatné počasí, byla rozhodně nejpůsobivější.
Katánie
Hned pod Etnou se nachází druhé největší město Sicílie – Katánie. Během našeho třídenního pobytu jsme si ho mohli projít celé křížem krážem.
Město slona, jak se mu také říká, bylo několikrát zasaženo erupcemi vulkánu, přesto historie některých jeho pamětihodností sahá až do antických dob. Novodobá architektura se tu mísí převážně s barokním stylem a Katánie je tak příjemný mix tradičního historického města s moderní metropolí.
Z památek mi utkvěl v paměti dominikánský klášter postavený z lávového kamene, který jsme si měli možnost prohléhnout i zevnitř.
V jižní části města se táhne dlouhá písčitá pláž. Je převážně soukromá, ale můžete si mezi hotely najít mezírku a proklouznout se vykoupat.
Vůni moře a ryb mi tu však nabídl hlavně rybí trh, na kterém desítky trhovců nabízejí svoje čerstvé úlovky a v italském stylu vás hlasitě lákají ke svému stánku. Mořské dobroty tu samozřejmě i připravují. Smažené kousky ryb, krevet a kalamárů z bistra Scirocco Lab mají moje pochvaly.
Sicilané poměrně důsledně dodržují odpolední siestu a s výjimkou nějakých kaváren nebo cukráren bývá vše zavřené. Po setmění se podniky znovu otevřou a ulice se naplní lidmi. V noční Katánii to opravdu žije, možná více než ve dne a nebýt roušek ani bych nepoznal, že tu někdy nějaký koronavirus byl.
Agrigento
Kvůli komplikované dopravě do středozemní části ostrova jsme vyměnili návštěvu města Enna za další historické město – Agrigento.
Do centra Agrigenta vás zavedou dálniční přivaděče na obrovských sloupech, které dávají tušit kopcovitý ráz města, kterému bohužel dominují zejména paneláky.
Počátky města však sahají skoro 600 let př.n.l. a v historickém centru je to určitě znát. Úplně nahoře na kopci se nachází katedrála, ze které se můžete rozhlédnout do malebné krajiny. Vstupné do katedrály se navíc kumuluje s některými dalšími památkami a muzei poblíž a poprvé jsem měl pocit, že se nás tu nesnaží natáhnout.
Hlavním tahákem je tu Valle dei Templi neboli údolí chámů. Na poměrně rozsáhlém území kousek za městem jsou pozůstatky hned několika antických chrámů a dalších starověkých rozvalin. Chrám Concordie je jeden z nejlépe zachovalých řeckých památek vůbec.
Poslední večer na Sicílii jsme si užili s lahvinkou bílého na terase našeho apartmánu a vůbec nelituji toho, že jsme do Agrigenta jeli.
Během jedenácti skvělých dní v domovině mafiánů jsme nachodili přes 240 kilometrů, které jsem v nohách cítil ještě týden po návratu. Stálo to ale za to. Sicílie si navzdory nelehkým časům, kterými většina z nás prochází, zachovala svůj jedinečný temperament, který musíte zažít na vlastní kůži.