Travel

Jak na dovolenou na Bali?

Strávil jsem s přáteli bezmála tři týdny na Bali a rád bych se s vámi podělil o nějaké tipy na to, jak to tam funguje. V prvním díle se podíváme na to, co si s sebou sbalit a na věci, co je obecně dobré vědět, než tam odletíte.

Cesta

Na Bali létá hned několik leteckých společností. My jsme si vybrali Thai Airways, na které jsou velmi pozitivní ohlasy. Odlétali jsme z Vídně, do které to máme z Brna blíže než do Prahy a mezipřistání bylo v Bangkoku.

Odbavení i samotný let proběhli zcela bez problému a námi zvolené aerolinky můžu doporučit. Počítejte však s tím, že cesta na Bali je velmi dlouhá a únavná. Naše cesta patřila k těm kratším, přesto celkově trvala přes 20 hodin plus časový posun. Pravděpodobně tak budete stejně jako my několik dní trpět jet lagem.

Pokud cestujete do Indonésie na méně než 30 dnů, není třeba si vyřizovat žádná víza předem. Jediný doklad navíc, který budete potřebovat, je mezinárodní řidičák, pokud tu budete chtít jezdit na skútru, protože místní policie ho ráda kontroluje.

Co si s sebou vzít?

Jelikož jsem takto daleko a ani na tak dlouho zatím nikam necestoval, neměl jsem moc představu, co si s sebou sbalit, abych toho netahal zbytečně moc, nebo mi tam něco nechybělo. Dal jsem si za cíl, že se musím vlézt do malého kufru a batohu, který si vezmu na palubu. Chtělo to nějaké kompromisy a trochou agresivního vyjednávání s kufrem, ale nakonec se zadařilo.

Na Bali je celý rok mezi 25 až 30 stupni, takže se nezatěžujte dlouhým oblečením, jen pokud stejně jako my plánujete vylézt na nějakou ze sopek, je dobré mít s sebou mikinu a legíny pro dámy. Terén při cestě na sopku je docela náročný. Pokud budete mít místo v kufru, vezměte si trekové boty. Já jsem si vystačil se dvěma páry tenisek a žabkami.

V období dešťů, které je na Bali zhruba od listopadu do března, je samozřejmě dobré mít nepromokavou bundu, která mi tu ale byla k ničemu, protože za celý pobyt nespadla ani kapka.

Pokud jedete na delší dobu, můžete využít služeb místních prádelen, nebo si tu potřebné nebo chybějící oblečení prostě dokoupit. Na stánku stojí tričko asi 40 000,- rupií a ani ve značkových obchodech z vás nesedřou kůži.

Z léků rozhodně nezapomeňte na Smectu, nebo něco jiného proti průjmu. Mě tu žádné střevní potíže nepotkaly, ale všichni členové naší výpravy takové štěstí neměli. Jako prevenci můžu doporučit probiotika, které berte už třeba týden před odletem a nějaký tvrdý alkohol s sebou. Ten je tu obecně velice drahý, takže rozhodně využijte celého jednoho litru na osobu, který je dovolený.

Z elekroniky jsem si vystačil s mobilem, zrcadlovkou, power bankou, a protože jsem tu musel i něco udělat do práce, tak notebookem, který bych si jinak nebral. K tomu jsem měl ještě GoPro kamerku, která se vám může hodit třeba na videa z motorky, surfování, nebo potápění. Zásuvky jsou tu standardní evropské, takže nepotřebujete žádné redukce. Pokud byste tu chtěli létat s dronem, tak to vyjma posvátných míst není problém.

Balijci při ceremonii
Balijci při ceremonii

Očkování

Ačkoliv na Bali nejsou nutná žádná povinná očkování, v očkovacím centru nám radili, ať si alespoň některá základní necháme dát. Osobně jsem se nechal naočkovat proti břišnímu tyfu a žloutence A a B. Očkování na žloutenku je dražší, ale je doživotní a myslím si, že se hodí i u nás doma. Dobré je taky očkování proti vzteklině. Na Bali se potuluje po ulicích spousta polodivokých psů a místy můžete narazit na opice. Obecně stačí, když jste opatrní a nesaháte na ně. Kamarád se však ohnal po opici, když mu loupila v batohu a ta ho za to odměnila kousancem a cestou do nemocnice na rychlé přeočkování.

Makaci jávští v Opičím lese
Makaci jávští v Opičím lese

Ubytování

Měli jsme to štěstí, že máme na Bali známé, co tu pronajímají vily. Vlastní vilka je totiž asi ten nejlepší způsob ubytování tady. Je to dražší, ale pokud nevyžadujete infinity pooly, nebo jiné luxusní nesmysly, vyjde vás to asi na 500 Kč na osobu za noc. Stejně tak si tu můžete pronajmout apartmán, nebo bydlet u místních, což se vyplatí, obzvlášť když chcete cestovat low cost. Na ostrově jsou i hotelové resorty, přestože jich tu není mnoho. Nemám s nimi žádnou zkušenost, ale myslím si, že výše zmíněné možnosti jsou lepší variantou, jak tu strávit dovolenou.

Naše vilka byla ve vesnici Canggu, která ještě před pár lety byla obyčejná farmářská vesnička. Kreativita zejména australských podnikatelů ji však přeměnila v ráj hipsterů, freelancerů a hlavně surfařů. Je tu spousta kaváren, warungů (místní název pro restauraci), butiků, surfařských obchodů, nebo tetovacích salónů.

Pláže jsou tu písčité s černým pískem, ale musím vás upozornit, že na koupání to v Canggu rozhodně není. Běžně jsou tu dvoumetrové vlny a na plážích je až na výjimky zákaz koupání. Zato pokud se rozhodnete vyzkoušet surfování, budete nadšeni. To platí, i pokud máte rádi noční život. Párty je tu večer skoro na každé pláži a ta v klubu Oldman‘s rozhodně stojí za to.

Vila Vennice, kde jsme byli ubytovaní
Vila Vennice, kde jsme byli ubytovaní

Doprava

Ať už budete na Bali bydlet kdekoliv, budete se muset po ostrově muset nějak přepravovat. Existuje tu veřejná doprava, ale naprostá většina lidí tu jezdí na skútru. Toho jsme využili i my. Nebudu si tu hrát na hrdinu a musím se přiznat, že jsem měl fakt strach. Motorku jsem tu řídil poprvé v životě a doprava na Bali, je v porovnání s dopravou v Evropě řádný chaos. Neexistují tu žádné dopravní předpisy a ještě se tu jezdí vlevo. Místní obyvatele to překvapivě zvládají bez problému, ale turisté včetně mě, tu mají nejeden problém. Vybourat se mi podařilo hned druhý den, ale protože se tu jezdí velmi pomalu, tak se mi nic nestalo. Běžne však vídáte turisty v kavárnách s obvázanýma rukama a nohama potom, co sebou pravděpodobně švihli na zem i s motorkou. Na druhou stranu je jízda na skútru opravdu zážitek a užil jsem si každý kilometr jízdy.

Na delší výlety, nebo pokud byste si na skútr netroufli, doporučuji si tu najmout vlastního řidiče. Jezdí tu i oficiální modré taxíky Bluebird, nebo si můžete objednat odvoz přes aplikaci Grab, což je místní obdoba Uberu. Zkušenosti lidí jsou však dost různé a běžně se tu stává, že se vás pokusí natáhnout. S vlastním řidičem oproti tomu máte jasně dohodnutou cenu předem, vezme vás kdykoliv a kamkoliv potřebujete. Náš řidič Komang navíc uměl skvěle anglicky a byl nám tu vlastně takovým průvodcem a vysvětlil nám vše o životě na Bali, co nás zrovna zajímalo.

Echo beach v Canggu
Echo beach v Canggu

Peníze

Platí se tu indonéskou rupií, se kterou se v mžiku stanete milionáři. Peníze si tu můžete vyměnit ve směnárnách, což nám kamarádi, od kterých jsem měli pronajaté ubytování nedoporučovali, protože díky rychlým rukám směnárníků většinou odcházíte s menší hotovostí, než byste měli.

My jsme si peníze vybírali u bankomatů Permata bank, které by měly být bezpečné. Jen je tu poměrně vysoký poplatek za výběr – 50 000,- rupií, takže vybírejte vždy nejvyšší možnou částku. Některé české platební karty tu budou mít problém, třeba moje Air bank mi tu peníze vybrat nepovolila vůbec. Osvědčila se mi mBank s kartou Svět, která funguje v pořádku a bez dalších poplatků. Stejně tak třeba Revolut karta, která mě tu vlastně docela zachránila. Místní bankomaty totiž na rozdíl od těch našich nejdříve vydají peníze a až pak vrací kartu. Dávejte si na to pozor, já jsem tak o mBank kartu hned po druhém výběru přišel.

Rýžové terasy Jatiluwih
Rýžové terasy Jatiluwih

Internet

Jednadvacáté století se nezapře ani v Indonesii a na celém ostrově jsem bez problému chytal LTE. Pro mobilní internet si budete muset pořídit místní datovou SIM kartu. Prodávají se na každém rohu, ale jejich cena není jednotná a může se dost lišit.

Pokud si SIM z nějakého důvodu pořizovat nechcete, tak prakticky v každém podniku, který navštívíte, mají i wifi. Nemusíte tedy mít obavy, že byste nemohli komunikovat s okolním světem, nebo si postnout fotku na Instagram.

V příštím díle mého článku vám popíšu, na jaká místa se tu vyplatí se podívat a co tu stojí za to vyzkoušet. Ve třetí části pak ochutnáme místní kuchyni a dám vám tipy na dobré restaurace v Canggu.