Na Malou ameriku jsme dorazili v době oběda a minimálně v mém případě řádně hladoví. Lidí tu bylo tak akorát, čekal jsem větší davy. Nejspíš to bylo způsobené tím, že na akci se vybírá vstupné a náhodní kolemjdoucí se dovnitř nepodívají. Stánky tu měli zaměřené na různé kuchyně a rozhodně bylo z čeho vybírat.
Vzhledem k mému hladu jsme začali indickou od Padagali. Dal jsem si mix všecho, co nabízeli. Butter chicken mi moc chutnalo. Lehce pikatní madras dal jemnému kuřeti příjemný kontrast. Jen vege curry mě nějak neoslovilo. Naan byl vytažený přímo z tandooru, to bych na street akci normálně nečekal. V součtu všech porcí jsem se i docela najedl a tento indický zážitek byl nejlepší poměr cena za množství na celé akci.
Olinka měla chuť na pořádný kus masa a tak její první ochutnávka padla na burger u stánku bistra Leháro. Jejich cheese burgřík byl na můj vkus trochu mastnější, ale shodli jsme se, že chuť byla skvělá. Byla to krásná ukázka toho, že v jednoduchosti je síla. Jen hovězí maso, cheddar, opečená slaninka, karamelizovaná cibule a majonéza.
Chvíli jsme se jen tak potulovali okolo stánků a zkoukli něco z doprovodného programu. Dal jsem si dvojku ryzlinku a k zakousnutí smaženou kuličku od Táo Viet Nam.
No a pak přišla doba kafová. To byl asi největší zádrhel celého food festu. Né, že by tu nepodávali kafe, ale nebylo tu prakticky nic sladkého. Jen ve vnitřním pavilonu bylo tak trochu odstrčené Království makronek. Jinak vlastně vůbec nic. Naštěstí moji chuť na jednoduché sacharidy zachránila Dezertína z legendárního foodtrucku Būcheck a jejich úplně poslední kousek citrónového cheesecaku s malinami, který měli. O to větší radost byla, že dortík byl výborný.
Na pódiu zrovna probíhala soutěž celebrit ve vaření. V podání fotbalové legendy Petra Švancary (kterého taky nacpou všude) tedy spíše pokus o vaření. My se pustili do dalšího ochutnávání. Musím se přiznat, že jsem nikdy nejedl poké, takže moje volba byla jasná. Veganská poké bawl od Pokecz mě ale moc nezaujala. Asi mi ta kombinace chutí nějak nejde k sobě. Dám tomu ale ještě šanci.
Salát z wakame řasy, po kterém sáhla Olča, byl výrazně lepší.
Moje předchozí tvrzení, že tu chybělo sladké, nebylo tak úplně přesné. Na závěr jsem si dal jeden Božský kopeček. Jak je známo, tak jejich zmrzky většinou moc sladké nejsou. Spíše překypují nápady na různé netradiční chutě a je z nich cítit domácí příprava. Já si zvolil masala tea. Chuť černého čaje ve zmrzlině mě příjemně překvapila. Celkově jsme měli z festivalu pozitivní dojmy a těšíme se na příští ročník.