Restaurant

Mikulov a bistro Drogérka

Květnovou sobotu jsme si udělali výlet do Mikulova. Ochutnali jsme něco z místních vín a navštívili jsme vyhlášené bistro Drogérka.

Květnové počasí nám zatím moc nepřeje. Tuto sobotu však předpověď ukazovala, že by mělo být hezky a tak jsme si naplánovali menší výlet na samý jih Moravy - do Mikulova. Po strasti plné cestě autobusem, kdy se po pár kilometrech za Brnem ze zadní nápravy busu cosi utrhlo, jsme byli rádi, že jsme vůbec dojeli. V Mikulově hodně foukalo, což jinak pěkné počasí trochu kazilo. Měli jsme naplánovanou komentovanou prohlídku po zámku a jeho přilehlém okolí. Paní průvodkyně to měla zmáknuté a i když mě většinou podobné prohlídky moc nebaví, tak tato mi příjemně utekla. Skončili jsme akorát kolem dvanácté, takže mohla začít gastronomická část našeho výletu.

Na oběd jsme měli několik tipů na místní podniky. Jako číslo jedna pro návštěvu se nám jevilo bistro Drogérka. Menší bistro se nachází v samém středu města jen kousek od náměstí. Po vstupu vás hned oslní celá řada desertů. Moderní lehce industriální design podniku kazí jen skříň s wi-fi routerem, který by šlo určitě nějak lépe zamaskovat. Všiml jsem si nezvykle vysokých stropů, které přidávají bistru trochu na vzdušnosti, ale ubírají na intimitě. Na sezení je tu si deset menších stolů. Vetší skupina by tu měla trochu problém se poskládat. To jsme vlastně měli málem i my, protože při našem příchodu bylo úplně narváno. Měli jsme však štěstí a lidé u jednoho ze stolů už byli na odchodu a my se s nimi v mžiku vyměnili.

Menu je jasné. Obsahuje snídaňovou část, několik předkrmů a osm hlavních jídel, převážně steaky. Já jsem si dal flank steak z denní nabídky, která doplňuje stálou nabídku. Olča, která neměla takový hlad, ochutnala ceasar salát s kuřecím masem. Jídlo bylo poměrně rychle připravené. Na první pohled vypadalo vše velmi dobře a po ochutnání...super. Flank steak byl namarinovaný a upečený tak akorát na medium, což mě přivádí k tomu, že se mne na úpravu servírka nezeptala, ale přesně takto bych to chtěl. Ke steaku byla domácí majonéza s cibulkou a česneková brambora zapečená sýrem. Vše to šlo výborně k sobě a opravdu jsem si pochutnal.

K pití sem si dal limonádu z černého bezu. Vím, jsme ve vinařském kraji, tak bychom přeci neměli pít vodu. Na víno jsme však měli v plánu jít až poté na náměstí, kde se konaly Slavnosti města Mikulova. Limonáda mě ale vůbec neoslovila, bylo to mdlé a bez chuti. Vzhledem k tomu, že jsme byli hlavním jídlem dost zasycení, tak už nám nezbylo místo na desert. Říkal jsem si, že bychom se na něj mohli stavit později, protože některé deserty vypadaly opravdu dobře, ale nějak na to už nevyzbyl čas. Tak snad příště.

Kromě jídla jsme samozřejmě zvládli projít i většinu krás tohoto města. Se skleničkou vína od místního vinaře v ruce to byla o to příjemnější procházka. Ani výšlap na Svatý kopeček nám tak vůbec nečinil potíže. Na mě udělal dojem i místní židovský hřbitov. Mikulov je krásné město, které rozhodně stojí na návštěvu a milovníci jídla si tu jistě přijdou na své.